Back Nynorsk Afrikaans نينوشك Arabic Nynorsk AST Nyunorsk Azerbaijani Нованарвежская мова Byelorussian Нованарвэская мова BE-X-OLD Нюношк Bulgarian Nynorsk Breton Nynorsk Catalan Nynorsk Welsh
| Nynorsk | |
|---|---|
| Rozšíření | Norsko |
| Počet mluvčích | ? |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | Jazyková rada (Språkrådet) |
| Úřední jazyk | Norsko |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | nn |
| ISO 639-2 | nno (B) nno (T) |
| ISO 639-3 | nno |
| Ethnologue | nno |
| Wikipedie | |
| nn.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nynorsk (výslovnost nýnošk; doslova nová norština) je spolu s bokmålem jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Oba spisovné jazyky jsou v Norsku rovnoprávné. Nová norština je rozšířena především v málo obydlených oblastech západní části země a používá ji méně než 20 % všech obyvatel.
Zatímco bokmål je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku, nová norština vychází z venkovských nářečí, která si uchovala staronorské prvky. V polovině 19. století na základě západonorských nářečí vytvořen landsmål (výslovnost lansmól; zemský jazyk), který byl roku 1885 uznán za druhý úřední jazyk. Jazyk prošel řadou reforem, které jej sblížily s nářečími východního Norska. Od roku 1929 se jazyk nazývá nynorsk.
Nová norština patří spolu s islandštinou a faerštinou mezi západní severogermánské jazyky, zatímco bokmål se řadí na pomezí západní a východní větve této jazykové skupiny.