Nynorsk | |
---|---|
Rozšíření | Norsko |
Počet mluvčích | ? |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Jazyková rada (Språkrådet) |
Úřední jazyk | Norsko |
Kódy | |
ISO 639-1 | nn |
ISO 639-2 | nno (B) nno (T) |
ISO 639-3 | nno |
Ethnologue | nno |
Wikipedie | |
nn.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nynorsk (výslovnost nýnošk; doslova nová norština) je spolu s bokmålem jedna ze dvou oficiálních spisovných variant norštiny.
Oba spisovné jazyky jsou v Norsku rovnoprávné. Nová norština je rozšířena především v málo obydlených oblastech západní části země a používá ji méně než 20 % všech obyvatel.
Zatímco bokmål je velkou měrou ovlivněn dánštinou, která byla více než 400 let úředním jazykem v Norsku, nová norština vychází z venkovských nářečí, která si uchovala staronorské prvky. V polovině 19. století na základě západonorských nářečí vytvořen landsmål (výslovnost lansmól; zemský jazyk), který byl roku 1885 uznán za druhý úřední jazyk. Jazyk prošel řadou reforem, které jej sblížily s nářečími východního Norska. Od roku 1929 se jazyk nazývá nynorsk.
Nová norština patří spolu s islandštinou a faerštinou mezi západní severogermánské jazyky, zatímco bokmål se řadí na pomezí západní a východní větve této jazykové skupiny.