eon | éra | perioda | p | d |
---|---|---|---|---|
fanerozoikum | kenozoikum | kvartér (čtvrtohory) |
3 | 3 |
neogén | 23 | 20 | ||
paleogén | 66 | 43 | ||
mezozoikum (druhohory) |
křída | 145 | 79 | |
jura | 201 | 56 | ||
trias | 252 | 51 | ||
paleozoikum (prvohory) |
perm | 299 | 47 | |
karbon | 359 | 60 | ||
devon | 419 | 60 | ||
silur | 444 | 24 | ||
ordovik | 485 | 42 | ||
kambrium | 539 | 54 | ||
proterozoikum
(starohory) |
neoproterozoikum | ediakara | 635 | 96 |
kryogén | 720 | 85 | ||
tonium | 1000 | 280 | ||
mezoproterozoikum | 1600 | 600 | ||
paleoproterozoikum | 2500 | 900 | ||
archaikum (prahory) | 4031 | 1531 | ||
hadaikum | 4567 | 536 |
Paleozoikum (z řec. paleos, starý a zóé, život), česky prvohory, je nejstarší ze tří geologických ér fanerozoika, nejmladšího eonu (věku) Země. Podle současného datování tato éra zahrnuje období před 541 až 252 miliony let a trvala zhruba 289 milionů let. Dělí se na celkem šest period (od nejstarší): kambrium, ordovik, silur, devon, karbon a perm.[1]
Paleozoikum začíná kambrickou explozí, mohutným rozvojem vícebuněčných organismů, a končí vymíráním na konci permu, největším hromadným vymíráním druhů v historii Země, po kterém nastupuje éra mezozoika (druhohor), nazývaná také "érou plazů".[2]