Palestinci


Palestinci
(الفلسطينيونal-'Arab al-filastínijjún)
Tawfíq Kana'án • Edward Said • Mahmúd Darwíš • Lajla Chálid Jásir Arafat • Muhammad Bakrí • Hanán Ašráwí • Ranija al-Jasín
Populace
cca 11 000 000
JordánskoJordánsko Jordánsko6 000 000[1]
Palestina3 760 000[1]
Západní břeh Jordánu2 345 000[1]
Pásmo Gazy1 416 000
Izrael Izrael1 540 000[2]
Sýrie Sýrie630 000[3]
ChileChile Chile500 000[4]
Libanon Libanon402 582
Saúdská Arábie Saúdská Arábie280 245
EgyptEgypt Egypt270 245[5]
Spojené státy americké USA255 000[6]
HondurasHonduras Honduras250 000
SAE170 000
Mexiko Mexiko120 000
Katar Katar100 000
Německo Německo80 000[7]
Kuvajt Kuvajt70 000
Salvador Salvador70 000[8]
Brazílie Brazílie59 000[9]
Irák Irák57.000[10]
Jemen Jemen55 000[6]
Kanada Kanada50 975[11]
Austrálie Austrálie45 000
Irák Irák57 000
Libye Libye44 000
Spojené království Spojené království20 000
Jazyk(y)
Arabština, Hebrejština, Aramejština
Náboženství
Sunnitský islám
Minority Křesťanů a Ší'itských muslimů
Příbuzné národy
Arabové, Asyřané, Samaritáni, Židé

Palestinci (arabsky الشعب الفلسطيني‎, aš-ša'b al-filastíní), (arabsky الفلسطينيون‎, al-Filastínijjún), nebo také Palestinští Arabové (arabsky العرب الفلسطينيون‎, al-'Arab al-filastínijjún) jsou národ[12][13] arabských obyvatel Palestiny, jehož významná část žije mimo Palestinu v exilu.

Pro formování palestinské identity měl zásadní význam vznik židovského státu Izrael v roce 1948 provázený exodem arabských obyvatel Palestiny, události Palestinci označované jako Nakba, „Pohroma“. Další klíčovou událostí bylo ovládnutí Palestiny Izraelem roku 1967 v důsledku šestidenní války. Úsilí Palestinců provázené palestinsko-izraelským konfliktem je vytvoření všeobecně uznávaného národního Státu Palestina, v umírněném proudu na Palestinských územích na principech vycházejících z plánu OSN na rozdělení Palestiny z roku 1947, v radikální podobě na území celé Palestiny vyžadující zničení státu Izrael, což byl nedosažený cíl arabsko-izraelských válek.

Kulturně jsou Palestinci často egyptského, syrského, nebo jordánského původu. Lingvisticky a kulturně Arabové. Za osmanské vlády v 19. stol. bylo území Palestiny nuceně osídlováno, další dominantní proud zejména na území Gazy, ze kterého bylo vytvořeno pozdější palestinské etnikum, byl egyptský „exil“. Navzdory exodu v důsledku války v r. 1948 a války v r. 1967 více než polovina světové populace Palestinců zůstala na území tzv. Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Izraele. Mnoho Palestinců jsou oficiálně uprchlíci nebo vnitřně vysídlení. Jsou jedinou entitou na světě, kde je OSN status uprchlíka přiznáván i 3. generaci potomků. V Pásmu Gazy jich žije více než milion, tři čtvrtě milionu na tzv. Západním břehu a milion na Izraelských územích z před roku 1948.

Mnoho Palestinců žije v diaspoře, více než polovině těchto lidí je bráněno (např. v Libanonu) získat státní příslušnost. Kolem 2,6 milionů lidí, kde je do značné míry neprůkazné, kolik z nich je uprchlíky a kolik zde dlouhodobě kontinuálně žilo, je v sousedním Jordánsku; 1,5 milionu žije v Sýrii a Libanonu a další čtvrt milionu v Saúdské Arábii. Půlmilionová diaspora v Chile je největší mimo Arabský svět.

S Islámskou expanzí v 7. století velká část obyvatel Palestiny přijala sunnitský islám,[14] nicméně část obyvatelstva z byzantských dob zůstávala křesťany, kteří se dnes hlásí k různým denominacím. Podle údajů českého ministerstva zahraničí se jedná o 98 % muslimů a 2 % křesťanů.[15] Významné jsou také komunity Drúzů a Samaritánů, které se většinově nepovažují za „Palestince“. Vernakulárním jazykem Palestinců bez rozdílu vyznání je arabština. Izraelští Arabové jsou bilingvní a hovoří plynně hebrejsky.

Historie Palestinské národní identity je otázkou diskutovanou mezi učenci.[16] Právní historik Assaf Likhovski zastává názor, že palestinská identita se začala projevovat v prvních dekádách 20. století.[16] První požadavek na národní nezávislost Levanty byl deklarován Syrsko-palestinským kongresem 21. září 1921.[17] Po vzniku státu Izrael a palestinských exodech v letech 1948 a 1967 začal termín Palestinec označovat nejen místo narození, ale také sdílenou minulost a budoucnost ve smyslu zamýšleného Státu Palestina.[18]

V roce 1964 byla založena Organizace pro osvobození Palestiny jako zastřešující organizace pro skupiny, které reprezentují Palestince na mezinárodní úrovni.[19] Palestinská autonomie, oficiálně ustanovená jako výsledek Dohod z Osla, je správní orgán nominálně zodpovědný za správu palestinských měst a uprchlických táborů na Západním břehu a v Pásmu Gazy.

  1. a b c 'Palestinians grow by a million in decade', Jerusalem Post, February 9, 2008
    "208,000 Palestinians were counted in east Jerusalem ... 2.345 million in the West Bank and East Jerusalem, and 1.416 million in Gaza"
  2. http://www.haaretz.com/news/israel-on-eve-of-rosh-hoshanah-population-hits-7-5m-75-4-jewish-1.7768
  3. http://www.joshuaproject.net/peoples.php?rop3=107785
  4. La Ventana – Littin: "Quiero que esta película sea una contribución a la paz" [online]. Laventana.casa.cult.cu [cit. 2010-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-22. 
  5. American FactFinder [online]. Factfinder.census.gov [cit. 2009-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. 
  6. a b Joshua Project. Arab, Palestinian Ethnic People in all Countries [online]. Joshua Project [cit. 2009-04-22]. Dostupné online. 
  7. The Palestinian Diaspora in Europe. repository.forcedmigration.org [online]. [cit. 2011-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-24. 
  8. [1]
  9. Governo do Estado de São Paulo – Memorial do Imigrante. www.memorialdoimigrante.org.br [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-03-2009. 
  10. www.al-awdacal.org [online]. [cit. 20-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2009. 
  11. Ethnic Origin (247), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3) and Sex (3) for the Population of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agg... [online]. 2.statcan.ca [cit. 2009-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-12. 
  12. Jan Fingerland: Tři draci nad Palestinou. Plus [online]. 2018-06-05 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. 
  13. CHRAMOSTOVÁ, Barbora. Právo národů na sebeurčení: Zápas za národní sebeurčení Palestinců. Plzeň, 2014 [cit. 2018-06-05]. 59 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce František Bahenský. Dostupné online.
  14. NEBEL, Almut; FILON, Dvora; WEISS, Deborah A.; WEALE, Michael; FAERMAN, Marina; OPPENHEIM, Ariella; THOMAS, Mark G. High-resolution Y chromosome haplotypes of Israeli and Palestinian Arabs reveal geographic substructure and substantial overlap with haplotypes of Jews. Human Genetics. December 2000, s. 630–641. Dostupné online. DOI 10.1007/s004390000426. PMID 11153918. S2CID 8136092. 
  15. http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/blizky_vychod/palestina/ [online]. 
  16. a b LIKHOVSKI, Assaf. Law and identity in mandate Palestine. [s.l.]: The University of North Carolina Press, 2006. ISBN 978-0-8078-3017-8. S. 174. 
  17. Porath, 1974, p. 117. "On 21st September, after twenty-six days of discussion, the joint Syrian-Palestinian Congress issued a public statement to the League of Nations demanding: 1) Recognition of the independence and national rule (al-Sultan al-Qawmi) of Syria, Lebanon and Palestine"
  18. Palestine [online]. Encyclopædia Britannica, 2007 [cit. 2007-08-29]. Dostupné online. 
  19. Who Represents the Palestinians Officially Before the World Community? [online]. Institute for Middle East Understanding, 2006–2007 [cit. 2007-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 

Developed by StudentB