Pangermanismus

Etnografická mapa Evropy z The Times Atlas (1896), kde jsou germánsky mluvící etnika zobrazena odstíny růžové:
     Němci
     Angličané
     Skandinávci

Pangermanismus (lat.), též všeněmectví, je v širším smyslu ideologie solidarity všech národů, mluvících germánskými jazyky, v užším smyslu politické úsilí o spojení německých zemí (velkoněmecká koncepce 1848), další rozšíření německého vlivu, germanizaci, podrobení jiných národů a rozšíření území zejména na východ a na Balkán. V této podobě byl od konce 19. století ideovou a politickou složkou německého imperialismu a expanze po vzniku Německé říše (1871).

Hlavním šiřitelem pangermanismu byl Všeněmecký svaz, založený 1891. Prvním vyvrcholením byly německé expanzivní cíle v době první světové války. Po porážce Německa v roce 1918 se k ideologii přihlásily nacionalistické proudy a nacionální socialisté, zejm. NSDAP. Pangermanismus po roce 1933 byl součástí oficiální ideologie Třetí říše a od roku 1943 Velkoněmecké říše.[1]

  1. K. Žaloudek (red.), Encyklopedie politiky. str. 335.

Developed by StudentB