Paul Kagame | |
---|---|
Prezident Rwandy | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 22. dubna 2000 | |
Předchůdce | Pasteur Bizimungu |
Viceprezident Rwandy | |
Ve funkci: 19. července 1994 – 22. dubna 2000 | |
Předchůdce | funkce vytvořena |
Nástupce | funkce zanikla |
Ministr obrany Rwandy | |
Ve funkci: 19. července 1994 – 2000 | |
Prezident | Pasteur Bizimungu |
Předchůdce | Augustin Bizimana |
Nástupce | Emmanuel Habyarimana |
16. předseda Africké unie | |
Ve funkci: 28. ledna 2018 – 10. února 2019 | |
Předchůdce | Alpha Condé |
Nástupce | Abd al-Fattáh as-Sísí |
Stranická příslušnost | |
Členství | Rwandská vlastenecká fronta |
Narození | 23. října 1957 (67 let) Ruhango |
Choť | Jeannette Kagame (od 1989) |
Děti | Ange Kagame Ian Kagame Brian Kagame Ivan |
Alma mater | Kolej armádního velení a generálního štábu Spojených států Univerzita Makerere |
Profese | politik a důstojník |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | Řád liberijských průkopníků (2009) velkokříž Národního řádu Beninu (2010) Ribbon bar of the Kagera River Medal Řád Srbské republiky |
Webová stránka | paulkagame |
Commons | Paul Kagame |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paul Kagame (* 23. října 1957 Tambwe, Ruanda-Urundi, dnešní Rwanda) je nynějším prezidentem Rwandy. Narodil se v západní části Rwandy v roce 1957, ale brzy (po hutuském protikoloniálním převratu v roce 1959 a následných perzekucích Tutsiů) odešel s rodiči do sousední Ugandy.
I v Ugandě ovšem byli rwandští Tutsiové obětí represí ze strany vlády i obyvatelstva. S pomocí rwandských uprchlíků coby obětních beránků kamuflovaly vlády Miltona Oboteho a Idiho Amina své vnitřní problémy. Tehdejší pogromy vypudily desítky tisíc Tutsiů z jejich domovů a řadu z nich přiměly ke vstupu do Armády národního odporu dnešního ugandského prezidenta Yoweri Museveniho. Paul Kagame se k Musevenimu přidal již v roce 1979. Když ale Museveni poté doma zvítězil a ugandská veřejnost se od Tutsiů opět odcizila, Kagame se zaměřil na nový cíl – návrat do Rwandy. Společně s Fredem Rwigemou k tomu založil Rwandskou vlasteneckou frontu (RVF).
Začátkem října 1990 zaútočili rebelové z RVF na Rwandu, jejíž prezident Habyarimana byl v té době v New Yorku na konferenci OSN. Invaze se ovšem nesetkala s valným úspěchem – již druhý den bojů padl Rwigema. Kagame se proto musel vrátit z USA, kde v té době absolvoval vojenský výcvik, a převzít velení povstalců. Někteří z nich sice pronikli až do Kigali, ale Habyarimanovi se podařilo získat vojenskou podporu Francie, Belgie i Zairu, takže Kagame musel přejít k taktice guerillové války stavějící na podpoře místních Tutsiů.
Boje zastavily až mírové dohody z tanzanské Arushy v srpnu 1993, které rebelům přiznaly významný vliv v chystané dočasné vládě. Habyarimana se však vzniku takové vlády bránil a teprve na schůzce v Dar es Salaamu počátkem dubna 1994 slíbil, že bude dohody respektovat. Jeho smrt ovšem vyvolala genocidu.
RVF po svém vítězství v červenci 1994 zformovala širokou koaliční vládu národní jednoty. Kagame navázal na koncepty národního usmíření známé z jiných zemí Afriky; řada jeho odpůrců však tento model považovala za zástěrku pro novou tutsijskou nadvládu.