Pius X.

Svatý Pius X.
257. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	4. srpna 1903
Uveden do úřadu	9. srpna 1903 (korunovace)
Pontifikát skončil	20. srpna 1914
Předchůdce	Lev XIII.
Nástupce	Benedikt XV.
Heslo	„Instaurare Omnia in Christo“ „Obnovit vše v Kristu“
Znak
Svěcení
Jáhenské svěcení	27. února 1858 Treviso
Kněžské svěcení	18. září 1858 Treviso světitel Giovanni Antonio Farina
Biskupské svěcení	16. listopadu 1884 Mantova světitel Lucido Maria Parocchi 1. spolusvětitel Pietro Rota 2. spolusvětitel Giovanni Maria Berengo
Kardinálská kreace	12. června 1893 kreoval Lev XIII.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	sídelní biskup v Mantově (1884–1893) benátský patriarcha (1893–1903) kardinál v San Bernardo alle Terme (1893–1903)
Osobní údaje
Rodné jméno	Giuseppe Melchiorre Sarto
Datum narození	2. června 1835
Místo narození	Riese, Království lombardsko-benátské, Itálie Itálie
Datum úmrtí	20. srpna 1914 (ve věku 79 let)
Místo úmrtí	Řím, Italské království, Vatikán Vatikán
Místo pohřbení	bazilika svatého Petra
Podpis
Svatořečení
Beatifikace	3. června 1951 beatifikoval Pius XII.
Kanonizace	29. května 1954 kanonizoval Pius XII.
Svátek	21. srpna, 3. září (kalendář 1955–1969)
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Titul svatého	vyznavač
Atributy	papežská roucha
Patron	esperantistů; poutníků; lidí přistupujících k prvnímu svatému přijímání; svatého dětství
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Pius X., rodným jménem Giuseppe Melchiorre Sarto (2. června 1835, Riese – 20. srpna 1914, Vatikán), byl 257. papežem katolické církve od 4. srpna 1903 až do své smrti. Byl nástupcem Lva XIII., prvním papežem od Pia V., který byl prohlášen za svatého. Během svého pontifikátu zreformoval kurii, církevní právo, liturgickou hudbu a kněžský breviář. Založil úřední tiskový věstník Svatého stolce Acta apostolicae sedis.

V rámci svého učitelského úřadu tvrdě zakročil proti modernismu, který odsoudil jako herezi. Neúprosně postupoval proti modernistům v řadách církevní struktury a zavedl opatření, která měla šíření modernistických názorů bránit. Byl horlivým mariánským ctitelem, což vyjádřil např. v encyklice Ad diem illum, kde popsal své přání skrze Marii „obnovit vše v Kristu“, což si určil jako heslo svého pontifikátu.

Mezi všemi papeži 20. století vynikal velmi velkými pastoračními zkušenostmi a úspěchy. Udílel katecheze, zakládal sociální organizace k mírnění chudoby apod. V této činnosti pokračoval i v době svého pontifikátu, který byl charakteristický mimo jiné i velkou charitativní aktivitou. Zavedl časté přijímání Nejsvětější Svátosti (Kristova Těla) mezi lidmi a umožnil k ní přistupovat i malým dětem. Ty mohly přijímat pod podmínkou, že vědí, čím se liší běžný chléb od chleba svátostného.

Pius X. byl prý neobyčejně laskavý a dobrosrdečný, ke svým protivníkům se ale choval neústupně a přísně.^[1] Již za svého života se těšil obrovské oblibě mezi mnoha lidmi a pověsti svatosti. Po jeho smrti pak velké množství peticí posloužilo k uspíšení jeho beatifikačního procesu. Blahořečen byl 3. června 1951 Piem XII., který ho poté 29. května 1954 prohlásil za svatého. Stal se patronem papežského díla, esperantistů a svatého dětství. Jeho svátkem je 21. srpen.