Pozornost je zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj.[1] Pozornost představuje předpoklad pro smyslový vjem, který vstupuje do vědomí – stav pozornosti souvisí například se stavem slyšení a poslouchání. Pozornost závisí na prostředí i na vnímajícím subjektu - pozornost upoutává například nápadnost (salience), neočekávanost, originalita vnímaného objektu, oslabuje ji únava subjektu. Jevy, které upoutají pozornost, se ukládají do paměti, ostatní jsou zapomenuty.