Prognostika je věda o formulování prognóz.
Její zařazení mezi samostatné vědecké disciplíny je přinejmenším sporné. V anglosaském světě je prognostika (= forecasting) považována za postup použitelný v mnoha oborech vědy a podnikání. Pouze v zemích komunistického bloku získala prognostika přechodně (v 80. letech 20. století) význam, který ji stavěl na úroveň ostatních společenských věd.
Doménou československé prognostiky byl Prognostický ústav ČSAV, v němž působili mj. někteří pozdější polistopadoví politici, a to především ekonomové (Valtr Komárek (od roku 1984 ředitel), Tomáš Ježek (1986–1989), Václav Klaus (od roku 1987), Miloš Zeman (1990–1993) aj.), ale např. i historik a filosof Miloslav Ransdorf (1984–1992).
Pokračovatelem PÚ ČSAV je na Slovensku Prognostický ústav Slovenské akademie věd (PÚ SAV)[1] založený 1. ledna 1989[2],[3], v Česku se prognózováním zabývá např. Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK (CESES), Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti Filosofického ústavu AV ČR, Centrum globálních studií (společné pracoviště Filosofického ústavu Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy) nebo Centrum pro teoretická studia (společné pracoviště Univerzity Karlovy v Praze a Akademie věd České republiky).
Společným znakem prognostiky v různých oborech je používání metod matematické statistiky.