Radionika (jinak radiestezie nebo též telestezie) je parapsychologický obor zabývající se studiem i praktickým využíváním jednoduchých i složitých diagnostických přístrojů, přístrojů k detekci paranormálních fenoménů, popřípadě i přístrojů přímo využívaných k léčbě. Koncept radioniky vznikl na začátku 19. stol. Albertem Abramsem (1864-1924), který se stal milionářem pronájmem radionických přístrojů, které sám navrhl.[1].
Klasickou radionickou pomůckou je virgule (proutek), nebo siderické kyvadlo. Mezi složitější přístroje patří Abramova skřínka, rozšířená v USA, která měla sloužit k hodnocení bioenergie, nebo G. de la Warova kamera, která byla údajně schopna podle vzorku krve zhotovit obrazy nemocných orgánů, Boydův emanometr, identifikující přítomnost chemických látek, Puač Hapiho emociometr, maďarské diagnostické kolo Egely wheel a mnoho dalších. Mezi radionické přístroje patří nejrůznější druhy psychoanalyzérů, měřičů bioenergie apod.[2]