Resilience (sociologie)

Resilience v sociologii označuje schopnost sociálního systému vstřebat rušivé podněty nebo jim čelit, popřípadě odolávat stresům tak, aby systém zůstal ve stejném stavu, zachoval si svojí strukturu a funkce. Popisuje míru, do které je systém schopný sebeorganizace, učení a přizpůsobení.[1]

Zvýšení míry resilience se projevuje tak, že je systém schopný lépe snášet náročné situace s menší újmou. Resilience je tedy v sociálně ekologických systémech schopnost lidí přecházet změny a vlivy v budoucnosti na kvalitativně vyšší úrovni.

V sociologickém kontextu představuje slovo opačné k resilienci pojem zranitelnost.[2]

Resilience v sociologii má tři základní rysy:[3]

  • množství změn, které systém může podstoupit, a při tom si zachovat kontrolu nad svými funkcemi a strukturou,
  • míra, do které je systém schopný sebeorganizace,
  • schopnost vybudovat a zlepšit vhodné podmínky pro učení a adaptaci.
  1. HOLLING, Crawford Stanley. Resilience and stability of ecological systems. Annual Review of Ecology and Systematics. 1973, roč. 4, s. 1–23. 
  2. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Dombowsky není určen žádný text
  3. Resilience Alliance. Resilience [online]. [cit. 2015-11-24]. Dostupné online. 

Developed by StudentB