eon | éra | perioda | p | d |
---|---|---|---|---|
fanerozoikum | kenozoikum | kvartér (čtvrtohory) |
3 | 3 |
neogén | 23 | 20 | ||
paleogén | 66 | 43 | ||
mezozoikum (druhohory) |
křída | 145 | 79 | |
jura | 201 | 56 | ||
trias | 252 | 51 | ||
paleozoikum (prvohory) |
perm | 299 | 47 | |
karbon | 359 | 60 | ||
devon | 419 | 60 | ||
silur | 444 | 24 | ||
ordovik | 485 | 42 | ||
kambrium | 539 | 54 | ||
proterozoikum
(starohory) |
neoproterozoikum | ediakara | 635 | 96 |
kryogén | 720 | 85 | ||
tonium | 1000 | 280 | ||
mezoproterozoikum | 1600 | 600 | ||
paleoproterozoikum | 2500 | 900 | ||
archaikum (prahory) | 4031 | 1531 | ||
hadaikum | 4567 | 536 |
Silur je prvohorní útvar v nadloží ordoviku a v podloží devonu. Byl vymezen v roce 1835 Roderickem Murchisonem jako sled mezi kambriem a devonským old redem a nazván podle Silurů, starověkého kmene, který v dané oblasti jižního Walesu sídlil. Toto vymezení bylo časem redukováno vydělením ordoviku. Silur zaujímá časový úsek od 444 do 419 milionů let b2k.[1] Spodní hranice je provázena výraznými horotvornými pohyby (takonská fáze kaledonského vrásnění), přesto po většinu období trvala mořská transgrese. Hranice je vedena na bázi graptolitové zóny Glyptograptus persculptus nebo Akidograptus acuminatus (popř. A. ascensus), dochází na ní k výraznému vyhynutí mořských druhů (až 60 %). Konec siluru je ve znamení mořské regrese v souvislosti s ardenskou fází kaledonského vrásnění, doprovázenou často vulkanickou činností. Tato hranice byla rozhodnutím 24. mezinárodního geologického kongresu v roce 1972 vymezena stratotypem na Klonku u Suchomast a je vedena pod bází graptolitové zóny Monograptus uniforms, která patří již devonu.
<ref>
; citaci označené ICS
není určen žádný text