Symbol prvku, též značka prvku je grafické znázornění prvku nebo atomu tohoto prvku v textu a ve vzorcích chemických sloučenin. Je tvořen jedním až třemi znaky latinky bez diakritiky, z nichž první (nebo jediný) znak je psán velkým písmenem, druhý a případně třetí jsou psány vždy malými písmeny.
Číslice | Písmeno | Desítky a stovky |
Jednotky |
---|---|---|---|
0 | n | nil | nilium |
1 | u | un | unium |
2 | b | bi | bium |
3 | t | tri | trium |
4 | q | quad | quadium |
5 | p | pent | pentium |
6 | h | hex | hexium |
7 | s | sept | septium |
8 | o | okt | oktium |
9 | e | en | ennium |
Symboly jsou odvozeny od latinských názvů prvků a kodifikuje je organizace IUPAC (International Union for Pure and Applied Chemistry). U transuranů, které dosud nebyly pojmenovány, je přidělováno systematické provizorní jméno odvozené od latinských číslovek a odpovídající protonovému číslu příslušného prvku. Symbol tohoto prvku je pak odvozen od prvních písmen jednotlivých číslic. Např. prvek s protonovým číslem 119 má provizorní název Ununennium a jeho symbol je tedy Uue (viz tabulka vpravo).
Symbol prvku může být doplněn horními a dolními číselnými indexy, udávajícími dodatečné informace o vlastnostech a stavu určitého atomu (nebo skupiny atomů) prvku podle následujícího schématu:
kde Xx je vlastní symbol prvku. Význam jednotlivých indexů je následující:
Např. disulfidový anion se dvěma zápornými náboji, tvořený dvěma atomy síry s atomovým číslem 16 a hmotovým číslem 32 se zapíše následujícím způsobem:
Indexy umístěné vlevo od symbolu prvku se píší pouze tehdy, chceme-li zdůraznit strukturu jádra prvku. Jedná se především o zápis jaderných reakcí, nebo při identifikaci jednotlivých izotopů daného prvku.
Pro různé izotopy jednoho prvku se používá stejný symbol, liší se jen levý horní index. Výjimku tvoří pouze vodík, jehož tři různé izotopy mají samostatné názvy a mohou být označovány zvláštními symboly, a to: