Tajga

Tajga
švédský smrkový les
rozšíření severských jehličnatých lesů
Ekologie
Biogeografické oblasti	palearktická, nearktická
Geografie
Rozloha	17 000 000 km2[1]
Kontinenty	Evropa, Asie, Severní Amerika
Státy	Rusko, Mongolsko, Japonsko, Norsko, Švédsko, Island, Finsko, Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Saint-Pierre-et-Miquelon (Francie)
Podnebí	Dfc, Dwc, Dsc, Dfd, Dwd, Dsd
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tajga (rusky тайга́, islandsky barrskógabeltið; souvisí s mongolskými^[2] a turkickými^[3] jazyky) neboli Severský jehličnatý les je biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Je charakterizovaný jehličnatými lesy tvořenými převážně smrky a jedlemi (temný les), borovicemi a modříny (světlý les).

Tajga je označována za největší suchozemský biom na světě^[4]. V Eurasii pokrývá většinu Švédska, Finska, velkou část Ruska od Karélie na západě až k Tichému oceánu (včetně velké části Sibiře), velkou část Norska a Estonska, část Skotské vysočiny, některé nížinné/pobřežní oblasti Islandu a oblasti severního Kazachstánu, severního Mongolska a severního Japonska (na ostrově Hokkaidó). V Severní Americe pokrývá většinu vnitrozemí Kanady, Aljašku a části severní části přilehlých Spojených států amerických.^[5]

Hlavní dřeviny se v závislosti na délce vegetačního období a letních teplotách ve světě liší. Skandinávská a finská tajga se skládá ze směsi smrků, borovic a bříz, ruská tajga má v závislosti na regionu smrky, borovice a modříny, zatímco východosibiřská tajga je rozsáhlý modřínový les; tajga Severní Ameriky je převážně smrková.  

Tajga ve své současné podobě je relativně nedávným jevem, existuje teprve posledních 12 000 let od začátku holocénu a pokrývá území, které bylo v pozdním pleistocénu mamutí stepí nebo pod skandinávským ledovcem v Eurasii a pod Laurentidským ledovcovým štítem v Severní Americe.

Ačkoli ve vysokých nadmořských výškách přechází tajga přes Krummholz do alpínské tundry, nejedná se výhradně o alpínský biom a na rozdíl od subalpínského lesa je velká část tajgy nížinná.

Pro tajgu je hrozbou globální oteplování^[6] a způsob, jakým by měl být pohlcený nebo vypuštěný oxid uhličitý^[7] zpracováván v rámci uhlíkového účetnictví, je sporný.^[8]