Turecko

Turecká republika
Türkiye Cumhuriyeti
vlajka Turecka
vlajka
Hymna
İstiklâl Marşı
Motto
Egemenlik, kayıtsız şartsız Milletindir
(Svrchovanost bezpodmínečně náleží Národu)
Geografie

Poloha Turecka
Poloha Turecka

Hlavní městoAnkara
Rozloha783 356 km² (36. na světě)
z toho 2,0 % vodní plochy
Nejvyšší bodArarat (5137 m n. m.)
Časové pásmo+3
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel85 372 377[[1] (17. na světě, 2023)
Hustota zalidnění111 ob. / km² (83. na světě)
HDI 0,855 (velmi vysoký) (45. na světě, 2022)
Jazykturečtina (úřední), kurdština, arabština a jiné
Náboženstvíislám (sunnitský, alevitský), malé skupiny křesťanů a další
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik29. října 1923 (zformování státu s převážně tureckým obyvatelstvem po občanské válce, následující po pádu Osmanské říše)
PrezidentRecep Tayyip Erdoğan
ViceprezidentCevdet Yılmaz
Měnaturecká lira (₺) (TRY)
HDP/obyv. (PPP)41 887[2] USD (46. na světě, 2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1792 TUR TR
MPZTR
Telefonní předvolba+90
Národní TLD.tr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Turecko (turecky Türkiye), oficiálně Turecká republika (turecky Türkiye Cumhuriyeti), je transkontinentální stát ležící převážně v Anatolii v západní Asii, s menší částí zvanou Východní Thrákie v jihovýchodní Evropě. Na severu sousedí s Černým mořem, na východě s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem a Íránem, na jihu s Irákem, Sýrií a Středozemním mořem (a Kyprem) a na západě s Egejským mořem, Řeckem a Bulharskem. Na ploše 784 000 km2 žije více než 85 milionů lidí; většinu tvoří Turci, největší etnickou menšinou jsou Kurdové.[3] Turecko je oficiálně sekulární stát, ale většinu obyvatelstva tvoří muslimové. Ankara je hlavním a druhým největším městem Turecka; Istanbul je jeho největším městem, hospodářským a finančním centrem. Mezi další velká města patří İzmir, Bursa, Antalya, Konya a Adana.

Lidské osídlení začalo na území Turecka nejpozději v pozdním paleolitu, nacházejí se zde významná neolitická naleziště jako Göbekli Tepe a některé z raných zemědělských oblastí. Žila zde řada starověkých národů;[4][5][6] Chattijci byli asimilováni příchozími anatolskými národy. Rostoucí rozmanitost v klasické Anatolii přešla po dobytí Alexandrem Velikým v kulturní helenizaci; helenizace pokračovala i v římské a byzantské éře.[7] V 11. století se do Anatolie začali stěhovat seldžučtí Turci, čímž byl zahájen proces turkizace.[7] Seldžucký Rúmský sultanát vládl Anatolii až do mongolské invaze v roce 1243, kdy se rozpadl na drobná turecká knížectví. Od roku 1299 Osmané knížectví sjednotili a expandovali; sultán Mehmed II. dobyl Konstantinopol v roce 1453. Za vlády Selima I. a Sulejmana Nádherného se Osmanská říše stala světovou velmocí.[8][9]

Od konce 18. století moc a území říše upadaly; byly také provedeny reformy.[10] V 19. a na počátku 20. století vedlo pronásledování muslimů během osmanského úpadku a v Ruské říši k rozsáhlým ztrátám na životech a masové migraci do dnešního Turecka z Balkánu, Kavkazu a Krymu. Druhá ústavní éra skončila státním převratem v roce 1913. Pod vládou Tří pašů vstoupila Osmanská říše v roce 1914 do první světové války. Během války se osmanská vláda dopustila genocidy na domácích arménských, řeckých a asyrských občanech.[11][12][13] Po porážce byla Osmanská říše rozdělena.[14] Turecká válka za nezávislost vyústila ve zrušení sultanátu v roce 1922 a podepsání Lausannské smlouvy v roce 1923. Republika byla vyhlášena 29. října 1923 po vzoru reforem, které inicioval první prezident země Mustafa Kemal Atatürk.

Turecko je zemí s vyššími středními příjmy a rozvíjející se ekonomikou; jeho ekonomika je 17. nebo 11. největší na světě. Jedná se o unitární prezidentskou republiku se systémem více politických stran. Turecko je zakládajícím členem OECD, G20 a Organizace turkických států. Díky své geopoliticky významné poloze je Turecko regionální mocností[15] a raným členem NATO. Turecko je kandidátem na členství v Evropské unii, je součástí celní unie EU, Rady Evropy, Organizace islámské spolupráce a Mezinárodní organizace turkické kultury. V Turecku se rozkládají pobřežní nížiny, vysoká centrální náhorní plošina a různá horská pásma; podnebí je mírné s drsnějšími podmínkami ve vnitrozemí.[16] V Turecku se nacházejí tři ohniska biologické rozmanitosti, je náchylné k častým zemětřesením a je velmi zranitelné vůči změně klimatu.[17][18] Turecko má všeobecnou zdravotní péči, rostoucí dostupnost vzdělání[19] a rostoucí inovativnost;[20] dále 21 památek světového dědictví UNESCO, 30 zápisů na seznamu kulturního dědictví UNESCO[21] a bohatou a rozmanitou kuchyni.[22] Turecko je předním vývozcem televizního obsahu[23] a je čtvrtou nejnavštěvovanější zemí na světě.

  1. [1]
  2. Report for Selected Countries and Subjects. IMF [online]. [cit. 2024-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Turkey [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2016-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2022. 
  4. Encyclopedia of the developing world. Příprava vydání Thomas M. Leonard. New York: Routledge ISBN 978-1-57958-388-0. S. 1576. (anglicky) 
  5. HOWARD, Douglas A. The history of Turkey. Second edition. vyd. Santa Barbara, California: Greenwood 283 s. (The Greenwood histories of the modern nations). ISBN 978-1-4408-3466-0. S. 24–28. (anglicky) 
  6. The Oxford handbook of ancient Anatolia, 10,000-323 B.C.E. Příprava vydání Sharon R. Steadman, John Gregory McMahon. Oxford ; New York: Oxford University Press 1174 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-537614-2. OCLC 646308750 S. 3–11, 37. (anglicky) OCLC: ocn646308750. 
  7. a b Essays in Ottoman and Turkish History, 1774-1923: The Impact of the West. [s.l.]: University of Texas Press Dostupné online. ISBN 978-0-292-75893-3. DOI 10.7560/720640. S. 3–4. (anglicky) DOI: 10.7560/720640. 
  8. HOWARD, Douglas A. The history of Turkey. Second edition. vyd. Santa Barbara, California: Greenwood 283 s. (The Greenwood histories of the modern nations). ISBN 978-1-4408-3466-0. S. 45. (anglicky) 
  9. SOMEL, Selçuk Akşin. The A to Z of the Ottoman empire. Lanham (Md.): Scarecrow press (The A to Z guide series). ISBN 978-0-8108-7579-1. S. xcvii. (anglicky) 
  10. MARUSHIAKOVA, Elena; POPOV, Veselin Zakhariev; POPOV, Veselin; DESCARTES), Centre de recherches tsiganes. Gypsies in the Ottoman Empire: A Contribution to the History of the Balkans. [s.l.]: Univ of Hertfordshire Press, 2001. Dostupné online. ISBN 978-1-902806-02-0. 
  11. TATZ, Colin; HIGGINS, Winton. The Magnitude of Genocide. [s.l.]: ABC-CLIO, 2016. ISBN 978-1-4408-3161-4. 
  12. SCHALLER, Dominik J.; ZIMMERER, Jürgen. Late Ottoman genocides: the dissolution of the Ottoman Empire and Young Turkish population and extermination policies – introduction. Journal of Genocide Research. 2008, s. 7–14. ISSN 1462-3528. DOI 10.1080/14623520801950820. S2CID 71515470. 
  13. MORRIS, Benny; ZE'EVI, Dror. The Thirty-Year Genocide - Turkey's Destruction of Its Christian Minorities, 1894–1924. [s.l.]: Harvard University Press, 2021. ISBN 9780674251434. 
  14. Roderic H. Davison; Review "From Paris to Sèvres: The Partition of the Ottoman Empire at the Peace Conference of 1919–1920" by Paul C. Helmreich in Slavic Review, Vol. 34, No. 1 (March 1975), pp. 186–187
  15. The Political Economy of Regional Power: Turkey [online]. [cit. 2015-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2014. 
  16. Turkey [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 August 2022. 
  17. BIRBEN, Üstüner. The Effectiveness of Protected Areas in Biodiversity Conservation: The Case of Turkey. CERNE. 2019, s. 424–438. DOI 10.1590/01047760201925042644. 
  18. Key Highlights: Country Climate and Development Report for Türkiye [online]. 13 June 2022 [cit. 2024-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 February 2024. 
  19. Šablona:Cite report
  20. Šablona:Cite report
  21. Türkiye [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2024. 
  22. YAYLA, Önder; AKTAŞ, Semra Günay. Mise en place for gastronomy geography through food: Flavor regions in Turkey. International Journal of Gastronomy and Food Science. 2021. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2024. DOI 10.1016/j.ijgfs.2021.100384. 
  23. BERG, Miriam. Turkish Drama Serials: The Importance and Influence of a Globally Popular Television Phenomenon. [s.l.]: University of Exeter Press, 2023. ISBN 978-1-80413-043-8. S. 1–2. 

Developed by StudentB