Uran (planeta)

Uran
Uran na snímku sondy Voyager 2 (1986)
Uran na snímku sondy Voyager 2 (1986)
Symbol planety⛢
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa2 870 972 220 km
19,191 263 93 au
Obvod oběžné dráhy18,049×109 km
120,515 au
Výstřednost0,047 167 71
Perihel2 735 555 035 km
18,286 055 96 au
Afel3 006 389 405 km
20,096 471 90 au
Perioda (oběžná doba)30 708,16 d
(84,07 a)
Synodická perioda369,65 d
Orbitální rychlost 
- minimální6,485 km/s
- průměrná6,795 km/s
- maximální7,128 km/s
Sklon dráhy 
- k ekliptice0,769 86°
- ke slunečnímu rovníku6,48°
Délka vzestupného uzlu74,229 88°
Argument šířky perihelu96,734 36°
Počet
přirozených satelitů
27
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr51 118 km
(4,007 Zemí)
Polární průměr49 946 km
(3,929 Zemí)
Zploštění0,0229
Povrch8,084×109 km²
(15,849 Zemí)
Objem6,834×1013 km³
(63,086 Zemí)
Hmotnost8,6832×1025 kg
(14,536 Zemí)
Průměrná hustota1,270 g/cm³
Gravitace na rovníku8,69 m/s²
(0,886 G)
Úniková rychlost21,29 km/s
Perioda rotace0,718 d
Rychlost rotace9315,08 km/h
(na rovníku)
Sklon rotační osy97,77°
Rektascenze
severního pólu
257,31°
(17 h
9 min
15 s)
Deklinace-15,175°
Albedo0,51
Povrchová teplota 
- minimální55[pozn. 1] K
- průměrná68 K
- maximální? K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak120 kPa
Vodík83 %
Helium15 %
Metan1,99 %
Amoniak0,01 %
Ethan0,00025 %
Acetylen0,00001 %
Oxid uhelnatýstopová množství

Uran (latinsky Uranus) je sedmá planeta od Slunce, třetí největší a čtvrtá nejhmotnější planeta ve sluneční soustavě. Řadí se mezi plynné obry a společně s Neptunem i mezi tzv. ledové obry. Jméno má po řeckém bohu Úranovi, bohu nebes. Symboly planety Uran je znak (užívaný v astrologii) nebo Astronomický symbol Uranu (užívaný v astronomii). I přes to, že je možné Uran za příznivých podmínek pozorovat pouhým okem na noční obloze, nebyl antickými astronomy rozpoznán jako planeta, ale byl považován za hvězdu kvůli pomalé rychlosti a slabé záři.[1] Objev Uranu ohlásil William Herschel 13. března 1781, čímž poprvé v moderní době posunul známé hranice sluneční soustavy.

Chemickým složením se Uran podobá Neptunu. Obě planety mají rozdílné zastoupení plynů oproti Jupiteru či Saturnu. Přesto je atmosféra Uranu složením podobná atmosféře Jupiteru či Saturnu. Tvoří ji převážně plynné formy vodíku a hélia, ale obsahuje i výrazný podíl vody, čpavku či metanu se stopami uhlovodíků.[2] Atmosféra Uranu je nejchladnější atmosférou ve sluneční soustavě, minimální teploty se pohybují okolo −224 °C. Její struktura je vrstevnatá: v nejnižších patrech se nacházejí mraky vody, ve svrchních patrech mraky tvořené především metanem.[2] Sama planeta je nejspíše složena především z ledu a kamení.[3]

Podobně jako další plynné planety má i Uran planetární prstence, magnetosféru a obíhá ho řada měsíců. Zvláštností Uranu je sklon jeho rotační osy: osa leží téměř v rovině, ve které planeta obíhá. Severní a jižní pól se proto nacházejí v oblastech, jež jsou u jiných planet charakteristické pro rovník.[4] Při pohledu ze Země se proto občas stane, že se prstence Uranu jeví jako terč s Uranem ve středu.

Když v roce 1986 kolem Uranu proletěla sonda Voyager 2, nepozorovala v atmosféře planety žádné větší množství mračen a bouřkových systémů, což je typické pro jiné plynné obry.[4] Pozemská pozorování však přinesla náznaky sezónních změn počasí, s čímž souvisí i větry vanoucí v atmosféře. Ty mohou dosahovat rychlosti až 900 km/h.[5]


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

  1. MIRA's Field Trips to the Stars Internet Education Program [online]. [cit. 2007-08-27]. (Monterey Institute for Research in Astronomy). Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11. 
  2. a b LUNINE, Jonathan. I. The Atmospheres of Uranus and Neptune. Annual Review of Astronomy and Astrophysics. 1993, roč. 31, s. 217–263. Dostupné online. ISSN 0066-4146. DOI 10.1146/annurev.aa.31.090193.001245. 
  3. PODOLAK, M., Weizman, A.; Marley, M. Comparative models of Uranus and Neptune. Planet. Space Sci.. 1995, roč. 43, čís. 12, s. 1517–1522. Dostupné online. DOI 10.1016/0032-0633(95)00061-5. 
  4. a b SMITH, B.A., Soderblom, L.A.; Beebe, A.; et al. Voyager 2 in the Uranian System: Imaging Science Results. Science. 1986, roč. 233, s. 97–102. Dostupné online. DOI 10.1126/science.233.4759.43. PMID 17812889. 
  5. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Sromovsky2005 není určen žádný text

Developed by StudentB