Vespasianus | |
---|---|
9. římský císař | |
Busta Vespasiana | |
Doba vlády | 1. července 69 – 23. června 79 |
Úplné jméno | Titus Flavius Vespasianus |
Narození | 17. listopadu 9 Falacrine |
Úmrtí | 23. června 79 (ve věku 69 let) Aquae Cutiliae |
Pohřben | Řím |
Předchůdce | Vitellius |
Nástupce | Titus |
Manželky | Domitilla starší Caenis |
Potomci | Titus Domitianus Domitilla mladší |
Dynastie | flaviovská |
Otec | Titus Flavius Sabinus I |
Matka | Vespasia Polla |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Titus Flavius Vespasianus (17. listopadu 9 Falacrinae – 23. června 79 Aquae Cutiliae), běžně známý jako Vespasianus (česky Vespasián), byl římský císař od roku 69 až do své smrti. Stal se zakladatelem flaviovské dynastie, která vládla římské říši od okamžiku jeho nástupu na trůn až do roku 96. Po jeho úmrtí převzal moc ve státě jeho syn Titus a po něm Vespasianův druhorozený syn Domitianus.
Vespasianus pocházel z jezdecké rodiny, jež dosáhla senátorské hodnosti za císařů juliovsko-claudiovské dynastie. Třebaže postupně prošel všemi běžně zastávanými veřejnými úřady a v roce 51 působil jako konzul, proslulost si vydobyl hlavně svojí výtečnou vojenskou kariérou. V roce 43 se zúčastnil římské invaze do Británie a po roce 66 si podrobil velkou část Judeje, zachvácené židovským povstáním. Zatímco se Vespasianus chystal k obléhání Jeruzaléma, císař Nero zemřel násilnou smrtí, čímž byla říše uvržena do víru zmatků občanských válek „roku čtyř císařů“. Po brzké záhubě Galby a Othona se v dubnu 69 chopil vlády Vitellius. V reakci na to provolaly legie v Egyptě a Judeji v červenci téhož roku Vespasiana císařem. Ve snaze zmocnit se císařské hodnosti spojil Vespasianus své síly s Gaiem Liciniem Mucianem, správcem Sýrie, jenž se vypravil vstříc Vitelliovi. Ten byl 20. prosince 69 poražen, načež byl Vespasianus, zajišťující si mezitím kontrolu nad Egyptem, prohlášen římským senátem za císaře.
O deset let trvajícím Vespasianově panování se dochovalo jen nevelké množství zpráv a informací. Jeho vláda je dobře známa především daňovými reformami, jimiž se mu podařilo obnovit pořádek a finanční stabilitu říše, úspěšným tažením proti Židům a četnými ambiciózními stavebními projekty, mezi nimiž vyniklo zvláště Koloseum.