Wesley Koolhof | |
---|---|
Wesley Koolhof na French Open 2019 | |
Přezdívka | Wes[1] |
Stát | Nizozemsko |
Datum narození | 17. dubna 1989 (35 let)[1] |
Místo narození | Duiven, Nizozemsko[1] |
Bydliště | Duiven, Nizozemsko[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 5 093 808 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Tituly | 0 ATP, 1 Futures |
Nejvyšší umístění | 462. místo (5. srpna 2013) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 307–193 |
Tituly | 21 ATP, 14 challengerů, 17 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (7. listopadu 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2022, 2023) |
French Open | semifinále (2020) |
Wimbledon | vítěz (2023) |
US Open | finále (2020, 2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | vítěz (2020) |
Olympijské hry | 2. kolo (2020, 2024) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 1 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2022) |
French Open | vítěz (2022) |
Wimbledon | semifinále (2019) |
US Open | čtvrtfinále (2018, 2019) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 4. místo (2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 5. listopadu 2024
Wesley Koolhof (17. dubna 1989 Duiven) je nizozemský profesionální tenista, deblový specialista a mezi lety 2022–2023 světová jednička ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako padesátý osmý hráč od zavedení klasifikace v březnu 1976 a čtvrtý Nizozemec po Okkerovi, Haarhuisovi a Eltinghovi.[2][3] V pěti obdobích na čele strávil třicet čtyři týdnů. Vedení sdílel se spoluhráčem Nealem Skupskim.[4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvacet jedna deblových turnajů včetně Wimbledonu 2023, Madrid Masters 2022, Canada Masters 2022, Paris Masters 2022 i Paris Masters 2024 a také Indian Wells Masters 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a třicet jeden ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2013 na 462. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 na 1. místě. Trénují ho Rob Morgan s Mariuszem Fyrstenbergem. Dříve tuto roli plnil Marco Kroes.
Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojoval do finále čtyřhry US Open 2020, v němž s Nikolou Mektićem podlehli Pavićovi se Soaresem. Společně pak ovládli ATP Finals 2020 po závěrečné výhře nad Jürgenem Melzerem a Rogerem-Vasselinem. Stal se tak čtvrtým nizozemským šampionem Turnaje mistrů.[6] Po boku Japonky Eny Šibaharaové triumfoval ve smíšené čtyřhře French Open 2022, když v rozhodujícím duelu porazili Eikeriovou s Vliegenem.[7] Z deblového finále US Open 2022 odešel poražen v páru s Nealem Skupskim. Se stejným partnerem triumfoval o rok později ve Wimbledonu.
V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 základní skupinou madridského finálového turnaje proti Velké Británii, v němž s Jeanem-Julienem Rojerem prohráli čtyřhru s Jamiem Murraym a Nealem Skupskim. Britové zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–7 ve čtyřhře.[8]
Nizozemsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde před druhým kolem mužské čtyřhry odstoupil s Rojerem pro pozitivní test na covid-19. Zúčastnil se také pařížských Her XXXIII. olympiády, kde ve druhém kole debla s Tallonem Griekspoorem podlehli Španělům Nadalovi s Alcarazem. V utkání o bronzovou medaili ve smíšené soutěži nestačil s Demi Schuursovou na Kanaďany Dabrowskou a Augera-Aliassimeho.
Jeho otcem byl nizozemský fotbalista Jurrie Koolhof (1960–2019).