Back كاشف الفساد Arabic İnformator Azerbaijani Разобличител Bulgarian হুঁশিয়ারি ঘণ্টাবাদক Bengali/Bangla Sacher evezh Breton Alertador Catalan درکێنەر CKB Canu cloch Welsh Whistleblower Danish Whistleblower German

Whistleblowing

Whistleblowing (z angličtiny doslova hvízdání na píšťalku) je termín z přelomu 60. a 70. let 20. století, který M. P. Miceli a J. P. Near v roce 1985[1] definovali jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace – whistleblower, tedy „ten, kdo hvízdá na píšťalku“ – upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu či ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy.[2] Podle MF Dnes se tak označuje fenomén, kdy zaměstnanci státní správy nebo velkých firem upozorní na trestné nebo podezřelé jednání, o kterém se dozvěděli jen díky svému postavení a interním informacím.[3] John Kiriakou whistleblowing (coby právem definovaný termín) uvádí „přinesení na světlo jakýkoli důkaz plýtvání, podvodu, zneužití [moci, vlivu, …], nezákonného chování nebo hrozby vůči veřejnému zdraví či bezpečnosti.“[4] Termín se týká případů, kdy je oznámení o závažné věci učiněno víceméně nezištně příslušným úřadům nebo orgánům a oznamovatel přitom porušuje loajalitu ke svým přímým nadřízeným či vůbec ke svému zaměstnavateli, který je za napadené jednání odpovědný, čímž často riskuje ztrátu zaměstnání nebo i bezpečí a klid své rodiny.[5]

Whistleblowing může v různých zemích upravovat zákon, který určí, jaká whistleblowerovi po dobu kauzy náleží míra ochrany. V Česku neexistuje speciální komplexní zákon na ochranu oznamovatelů, ale pouze obecná ochrana podle pracovně-právních předpisů, správního řádu, občanského zákoníku a antidiskriminačních předpisů,[6] jistou vyšší míru ochrany ve srovnání s některými zeměmi v České republice zajišťuje například zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu a možnost obrátit se na Státní úřad inspekce práce nebo na soud.[5] Speciální státní ochrana nebo i podpora existuje například ve Velké Británii, Švédsku a USA.[5] Světový den whistleblowerů připadá na 23. červen.[7]

Určité vodítko při rozhodování o oznámení trestného činu může poskytovat trestní právo. Například český trestní zákoník (40/2009 Sb.) v § 368 taxativně vyjmenovává činy, jejichž neoznámení je trestné. Mezi nimi jsou přijetí úplatku, podplacení, obecné ohrožení, ohrožení utajované informace.[8]

Časopis Time zvolil whistleblowery v roce 2002 Osobností roku.

  1. ↑ M. P. Miceli, J. P. Near. Organizational Dissidence: The Case of Whistle-Blowing. 1985, Journal of Business Ethics 4: 1—16
  2. ↑ Whistleblowing a ochrana oznamovatelů v České republice, Transparency International, Praha, listopad 2009, vedoucí projektu Eliška Císařová, sborník příspěvků (Eliška Císařová, Nikola Hořejš, Berenika Kučerová, Lenka Zemanová, Hana Škapová, Zuzana Navrátilová, Pavel Beňo). Archivováno 5. 11. 2011 na Wayback Machine. Variace této definice jsou uvedeny v předmluvě i na přebalu publikace, v textu Eliška Císařová: Úvod do problematiky whistleblowingu a ochrany oznamovatelů (kapitola „Definice whistleblowingu“) a v úvodu textu Průzkum mapující vnímání whistleblowingu mezi českými zaměstnanci, autor průzkumu Transparency International, vedoucí projektu Eliška Císařová a v textu Nikola Hořejš: Česká média a whistleblowing: hlavně anonymně, kapitola „Whistleblower: neznámý pojem“ (zejména poznámka pod čarou č. 3)
  3. ↑ Jiří Šťastný: Pomstít se za oznámení korupce bude těžší. John ochrání budoucí Michálky, iDnes.cz, 3. 3. 2011
  4. ↑ https://youtu.be/PKWj0DpH6F8?t=163
  5. ↑ a b c Nikola Hořejš: Hrdinové, nebo donašeči?, Psychologie dnes, 11/2010, listopad 2010, str. 30–33
  6. ↑ Whistleblowing a ochrana oznamovatelů v České republice, Transparency International, Praha, listopad 2009, vedoucí projektu Eliška Císařová, sborník příspěvků. Archivováno 5. 11. 2011 na Wayback Machine. Tvrzení o neexistenci speciální legislativy na ochranu oznamovatelů se objevuje v předmluvě a na přebalu sborníku a v úvodní části shrnutí výsledků průzkumu Průzkum mapující vnímání whistleblowingu mezi českými zaměstnanci. Podrobněji se právním stavem a návrhy zabývá článek Zuzana Navrátilová, Eliška Císařová: Možnosti oznamování a právní předpisy vztahující se k whistleblowingu a ochraně oznamovatelů
  7. ↑ https://www.transparency.org/en/news/world-whistleblowers-day-2022-the-fight-is-arduous-not-backing-down-united-nations-european-union
  8. ↑ Trestní zákoník (40/2009 Sb.), §§ 364 až 368

Developed by StudentB