Back Betelgeuse Afrikaans منكب الجوزاء Arabic Betelgeuse AST Bətəlqeyzə Azerbaijani Бетэльгейзэ Byelorussian Бетелгейзе Bulgarian আর্দ্রা Bengali/Bangla Betelgeuse Breton Betelgez BS Betelgeuse Catalan

Betelgeuze

Betelgeuse
Betelgeuse na snímku pořízeném systémem SPECTRE soustavy Very Large Telescope na Cerro Paranal v Chile v prosinci 2019
Betelgeuse na snímku pořízeném systémem SPECTRE soustavy Very Large Telescope na Cerro Paranal v Chile v prosinci 2019
Betelgeuze (100x100)
Poloha Betelgeuze v souhvězdí Orionu (v červeném kroužku)
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000,0)
SouhvězdíOrion (Orion)
Rektascenze05h55m10,3s
Deklinace+07° 24' 25"
Paralaxa7,63 ± 1,64
Vzdálenost548 ± 50 [1] ly
Barevný index (U-B)2,11
Barevný index (B-V)1,85
Barevný index (V-R)1,59
Barevný index (R-I)1,28
Zdánlivá hvězdná velikost0,58
Absolutní hvězdná velikost−5,14
Radiální rychlost+21,91 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi27,54 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci11,3 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostiSR c (polopravidelná)
Spektrální typM2Iab
Hmotnost7,7 – 20 M☉
Poloměr950 – 1200 R☉
Zářivý výkon (V)90 000 – 150 000 L☉
Povrchová teplota~3500 K
Stáří8-8.5 milionu let
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 39801
Bonner DurchmusterungBD +07° 1055
Bright Star katalogHR 2061
2MASS2MASS J05551028+0724255
SAO katalogSAO 113271
Katalog HipparcosHIP 27989
Tychův katalogTYC 129-1873-1
General CatalogueGC 7451
Bayerovo označeníα Ori
Flamsteedovo označení58 Ori
SynonymaBetelgeux, Beteigeux, FK5 224, ADS 4506 P, IRAS 05524+0723, PPM 149643, YZ 7 2503
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Betelgeuze (ofic. anglicky Betelgeuse),[2] α Orionis, latinizováno Alpha Orionis (zkráceně Alpha Ori nebo α Ori) je po Rigelu (beta Ori) druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu. Pouhým okem je rozeznatelná i její oranžovo-červená barva. Zdánlivá jasnost se časem mění – kolísá v rozmezí 0,3 až 1,3 mag (průměr 0,58[3] (Budeme-li brát v úvahu tento průměr, je Betelgeuze nejjasnější hvězdou z těch, které nejsou nejjasnější ve svém souhvězdí.)[P 1]), jedná se totiž o polopravidelnou proměnnou hvězdu. Je jedním z vrcholů asterismu Zimní trojúhelník spolu se Siriem (alfa CMa) a Prokyonem (alfa CMi).[5]

Betelgeuse je červený veleobr spektrální třídy M1-2Iab, nachází se již v tedy poměrně pokročilé fázi svého vývoje. Vykazuje polopravidelnou proměnnost s periodou asi 2 300 dní[6] (cca 5,8 let). Vzdálenost od Země byla odhadnuta před několika lety na 427 ly,[7] nedávno zopakovaná měření paralaxy však podala vyšší hodnoty v rozmezí přibližně od 600 do 640, nejnovější měření z října 2020 nám ale říkají, že je od nás Betelgeuse vzdálen 548 ly (některé starší prameny hovoří až o téměř dvojnásobné vzdálenosti). Hvězda je tedy naším nejbližším červeným veleobrem.

Pozemní měření úhlového průměru naznačují, že je Betelgeuse se svými enormními rozměry jednou z největších zdokumentovaných hvězd.[8] Odhadovaný průměr činí cca 1 miliardu km (5 AU,[9] tj. 750 slunečních poloměrů). Pokud by byla umístěna do středu sluneční soustavy, vnější okraj by zasahoval téměř až k oběžné dráze Jupitera.

Díky své obrovské sálavé ploše je Betelgeuse až 135 000× svítivější[9] než naše hvězda, což ji činí jednu z nejjasnějších známých hvězd vůbec.[10] Tato světelnost nemůže být způsobena jen velkou plochou, a proto se astronomové domnívají, že krom toho disponuje hvězda vysokou hmotností (přibližně 15 až 20násobek hmotnosti sluneční[9]). Kvůli tomu je dost dobře možné, že ukončí svůj život v podobě supernovy.[10]

Betelgeuse je v porovnání s ostatními hvězdami v Orionu dost starý objekt (většina z nich je mnohem mladší), vzhledem k ostatním mimo souhvězdí je ale velice mladý. S největší pravděpodobností již vyčerpala vodík ve svém jádře a v současné době tedy získává energii z termonukleární reakce helia na uhlík a kyslík. V Hertzsprungově–Russelově diagramu se posunula z hvězdy hlavní posloupnosti vlivem zvětšení a ochlazení na červeného veleobra. Patří též k jedné z mála hvězd, kterou se podařilo vyfotografovat pozemními i vesmírnými dalekohledy jako disk, ne jen jako jasnou skvrnu.[11] Má také ze souhvězdí největší vlastní pohyb.

Některá experimentální pozorování prováděná v první polovině osmdesátých let minulého století naznačují, že je Betelgeuze vícenásobný systém složený nejméně ze tří složek.[12][13] Ovšem ani další pozorování tuto možnost bezpečně nepotvrdila.[14]

Jméno Betelgeuze pochází z arabského يد الجوزاء - Jad al-Džauzā („ruka obrova“),[15][16] po zkomolení a následném překladu ve středověku بد الجوزاء - Bad al-Džauzā (vhodněji ابط الجوزاء - Ibţ al-Džauzā), což dnes znamená „podpaží“ nebo „rameno obra“.[17]

  1. ↑ HARPER, Graham M.; BROWN, Alexander; GUINAN2, Edward F. A New VLA-Hipparcos Distance to Betelgeuse and its Implications. The Astronomical Journal. 2008-03-10, s. 1430. Dostupné online [PDF, cit. 2010-07-10]. DOI 10.1088/0004-6256/135/4/1430. Bibcode 2008AJ....135.1430H. (angličtina) 
  2. ↑ IAU standardizovala názvy hvězd. astro.cz [online]. Česká astronomická společnost, 2016-02-12 [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ SCHAAF, Fred. The Brightest Stars: Discovering the Universe through the Sky's Most Brilliant Stars. Wenheim, Germany: John Wiley & Sons, Incorporated, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-471-70410-2. S. 288. 
  4. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené bright2 není určen žádný text
  5. ↑ The Winter Triangle [online]. [cit. 2009-01-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. ↑ LEVY, David H.; MATTEI, Janet A. Observing Variable Stars. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-62755-9. S. 61. 
  7. ↑ Wheeler, J. Craig. Cosmic Catastrophes: Exploding Stars, Black Holes, and Mapping the Universe. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2007. (2.). Dostupné online. ISBN 0-521-85714-7. S. 115. (angličtina) 
  8. ↑ R. W.Wilson, J. E. Baldwin, D. F. Buscher, P. J. Warner. High-resolution imaging of Betelgeuse and Mira. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 01-08-1992, čís. 3, s. 369–376. Dostupné online [cit. 31-01-2009]. ISSN 0035-8711. (angličtina) 
  9. ↑ a b c Jim Kaler. Betelgeuse (Alpha Orionis) [online]. [cit. 2008-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-12-2008. (angličtina) 
  10. ↑ a b Betelgeuse [online]. SolStation [cit. 2005-11-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ L. Ronald Gilliland, A. K. Dupree. First Image of the Surface of a Star with the Hubble Space Telescope. The Astrophysical Journal Letters. S. L29. Dostupné online. (angličtina) 
  12. ↑ M. Karovska, R.W. Noyes, F. Roddier, P. Nisenson, R. V. Stachnik. On a Possible Close Companion to αOri. S. 598. Bulletin of the American Astronomical Society [online]. 1985 [cit. 1-02-2009]. S. 598. Dostupné online. (angličtina) 
  13. ↑ M. Karovska, P.Nisenson, R. Noyes. On the alpha Orionis triple system. The Astrophysical Journal Letters. S. 260–269. Dostupné online [cit. 1-02-2009]. ISSN 0004-637X. 
  14. ↑ Schaaf, str. 181
  15. ↑ Levy, Mattei, str.60
  16. ↑ Schaaf, str. 174
  17. ↑ Paul Kunitzsch; Tim Smart. A Dictionary of Modern Star Names. Cambridge, MA: Sky Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-931559-44-7. S. 45. 


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „P“, ale neexistuje příslušná značka <references group="P"/>

Developed by StudentB