Back Yarlıq Azerbaijani Yarlıq CRH Jarlig English یرلیغ Persian יארליק HE Jarlik Hungarian Յառլիկ Armenian ジャルリグ Japanese Жарлық Kazakh Зарлиг Mongolian

Jarlyk

Jarlik chána Timura Kutluka z roku 1397 (kopie)
Reprodukce obrazu Borise Chorikova: „Spor ruských knížat ve Zlaté hordě o jarlyk na velkoknížecí stolec“.

Jarlyk (mongolsky зарлиг, zarlig; rusky ярлык, jarlyk; při přepisu ruštiny do latinky též yarlyk případně yarlıq; anglicky jarlig; tatarsky yarlığ) byl písemný příkaz, vyhláška nebo pověřovací listina mongolských chánů světským a duchovním (církevním) představitelům, kteří spadali pod jejich nadvládu.[1]

Jarlyk byl speciální listina, zhotovená na kůži a opatřená zlatou pečetí.[pozn. 1] Jarlyky udělovali například chánové Zlaté hordy velkoknížatům a metropolitům ve vazalských knížectvích na severovýchodní Rusi ve 13. až 15. století, aby je tak potvrdili v jejich postech. Aby ruská knížata získala jarlyk, musela přinášet chánovi drahocenné dary.[1][2]

Jarlyky ruských knížat a duchovenstva byly téměř všechny zničeny v průběhu 15.–16. století, pravděpodobně proto, že v té době již mohly být považovány za kompromitující důkazy o kolaboraci s utlačovateli ze Zlaté Hordy.[3][4]

Jarliky metropolitům potvrzují osvobození církve od daní a tributů a prohlašují, že církevní majetek bude chráněn před vyvlastněním nebo poškozením, dokud se církevní představitelé Rusi budou modlit za blaho chána a jeho rodiny.[zdroj?] Encyklopedie Brockhaus-Efron uvádí celkem 7 jarlyků, které se zachovaly, z nichž 4 udělili chánové, jmenovitě:

  • Mengu-Timur Kirillovi v roce 1279 (nejstarší, považován za nejdůležitější),
  • Uzbek Petrovi v roce 1313 (pravděpodobně padělek ze 16 století),
  • Berdibek Alexejovi (1359) a
  • Atjuljak Michailovi (Mitjaj) roku 1379,

a 3 další chátún Taidula:

  • metropolitovi Feognostovi
  • metropolitovi Alexejovi a
  • biskupu Jonovi (Joan, Jonáš, Jan?)“[5].
  1. ↑ a b ярлык - толкование, значение, смысл. In: www.sovslov.ru. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  2. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Slavní ruští vojevůdci. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. 264 s. Kapitola Ruská knížectví pod vládou Zlaté hordy, s. 15. 
  3. ↑ ГРИГОРЬЕВ, Аркадий Павлович. Время составления краткой коллекции ханских ярлыков русским митрополитам. Историография и источниковедение истории стран Азии и Африки. Roč. 1985, čís. 8, s. 93—134. (rusky) 
  4. ↑ ГРИГОРЬЕВ, Аркадий Павлович. Сборник ханских ярлыков русским митрополитам. Санкт-Петербург: Издательский дом Санкт-Петербургского государственного университета, 2004. (rusky) 
  5. ↑ Ханские ярлыки. In: Энциклопедия Брокгауза и Ефрона. Санкт-Петербург: Брокгауз и Ефрон Dostupné online. (rusky)


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>

Developed by StudentB