Orogeneze

Orogeneze, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření (z řeckého oros „hora“ a genesis „vznik“), správněji a v užším smyslu tektogeneze^[1] je poměrně rychlý geologický proces, při kterém většinou vlivem procesů deskové tektoniky vznikají pásemná pohoří (nazývaná též orogenní pásma). Zahrnuje v sobě jednak tektonické procesy, vnitrodeskové zkrácení, zesílení kůry, jakož i výzdvih pohoří.^[2] Orogeneze vždy souvisí s deskovou tektonikou.

Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme orogén.

Někdy je orogeneze zaměňována s termínem vrásnění, což však je jen jeden z procesů, které orogenezi doprovázejí. Termín orogeneze by měl být spjat hlavně se stádiem vzniku pozitivního georeliéfu, tedy se závěrečným stádiem vzniku pohoří, zatímco tektogeneze by měla zahrnovat širší rámec dějů, které jí předcházely. V současnosti však převládá použití termínu orogeneze pro celý proces vzniku pohoří. Orogeneze se většinou dělí na řadu dílčích maxim neboli fází. V průběhu orogeneze dochází ke vzniku charakteristických geologických útvarů v podobě flyše a molasy.

Orogeneze je spojena s pohybem tektonických desek a s jejich vzájemnými kolizemi. Při orogenezi dochází k tomu, že se dvě litosférické desky srazí a jedna se začne podsouvat pod druhou (kolize, subdukce). Během procesu dochází vlivem ohromných tlaků a teplot ke vrásnění a tavení hornin, které má za následek vyzdvihování oblastí, které se stávají pohořími.

V historii rozeznáváme 4 základní orogenetické jednotky:

• kadomské (assynthské) vrásnění
• kaledonské vrásnění
• hercynské (variské) vrásnění
• alpinské vrásnění (někdy zvané alpsko-himálajské)

Jde o označení celých geologických epoch, ve kterých docházelo na různých místech planety k jednotlivým horotvorným pohybům. V užším smyslu se uvedené názvy vztahují na konkrétní orogenezi v rámci dané epochy. Například hercynské vrásnění v užším smyslu označuje vznik hercynských pohoří při srážce Eurameriky a Gondwany, ale v širším smyslu jsou hercynského stáří i mnohá další horstva (hercynidy) vzniklá jinými srážkami ve stejné epoše, třeba Ural nebo Ťan-šan. Příkladem další orogeneze je například Grenvillské vrásnění.

Orogenní pásma jsou obvykle dlouhá pásma výrazně deformovaných hornin, které jsou běžně zvrásněné a roztříštěné zlomy. Tyto zlomy rozdělují horniny na soustavu malých desek (nezaměňovat s tektonickými deskami). Desky jsou naskládány v rámci pásma jedna vedle druhé. Výška vytvořených štítů koresponduje s hloubkou ponoření jejich základny. Čím je dané pohoří výše, tím více klesá i masa hornin, nacházející se pod nimi (např. pohoří Himálaj je ponořeno až do hloubky 130 kilometrů).

Proces tvorby orogenního pásma trvá i miliony let. Nastává buď při srážce dvou kontinentálních desek, přičemž horniny jsou kolizně deformovány a často podrobeny metamorfóze nebo se vyskytuje na styku kontinentální a oceánské desky, kdy však nedochází ke kolizi (Andy).

Termín orogeneze zavedl Cleveland Abbe mladší v roce 1889.^[3] Pojem orogén byl zaveden dříve.